Antonie Nedošinská
Narození:	26. června 1885 Praha, Rakousko – Uhersko
Úmrtí:	17. července 1950 Pděbrady, Československo

Antonie Nedošinská (někdy bývá nesprávně uváděna jako Antonie Nedošínská) se narodila jako Antonie Františka Valečková 26. června 1885 v Praze jako jedna ze čtyř dětí dělníkovi Valečkovi, který zpíval v Hlaholu. Už od mládí se Nedošinská chtěla stát herečkou, ale její maminka z ní chtěla mít švadlenu. Vyučila se švadlenou a současně tajně navštěvovala dramatickou školu Karla Želenského. Načež v letech 1909 – 1919 prošla kočovnými soubory K. Faltyse, A. Sedláčka a R. Morávka. Po návratu do Prahy se stala herečkou Švandova divadla na Smíchově (1919 – 1928) a nakonec Národního divadla (1928 – 1940), z něho nedobrovolně odešla na odpočinek. Mimo jiné často hostovala ve Vinohradském divadle, v Intimním divadle, ve Východočeském divadle, v Plzni či v Dělnickém divadle na Kladně.

Nedošinská se stala skvělou a legendární realistickou herečkou různých rozšafných a hodných matek, tetiček, rázných manželek apod. I v malém prostoru skvěle dokázala vytvořit složité charaktery, třeba i několika gesty. Své hřejivě lidské role, které se staly u diváků nadmíru oblíbené, sehrávala zejména s prácí s tělem, mimikou a výslovností hlasu. Bohužel její herectví, kvůli nedocenění její osoby, nemohlo plně vyniknout. Do svých nejlepších rolí vtělila Teklu v Gogolově „Ženitbě“ Dynybylovou v „Okénku“, Kláskovou v Jiráskově „Lucerně“, Dubskou v „Našich furiantech“, Mastílkovou ve „Fidlovačce“. Se svým jediným manželem, hercem Jiřím Nedošinským (1880 – 1923) měla jednu dceru.

Daleko více hereckých příležitostí ji přinesl až film. Poprvé si zahrála paní radovou ve Zlatém srdéčku (1916). Již v němém období se stala jednou z nejzaměstnávanějších hereček. Hrála například ve filmech Do panského stavu (Barbora Kráčmerová), Otec Kondelík a ženich Vejvara I. a II., Tchán Kondelík a  zeť vejvara (paní Kondelíková), Dobrý voják Švejk, Švejk na fronťě (paní Müllerová), Falešná kočička (hospodyně Amálka Holoubková) nebo Aničko, vrať se! (chůva).

Tu pravou slávu z ní udělal až zvukový film. Nejčastěji hrála různé maminky, chůvy, hospodyně a tetičky ve snímcích nižší i vyšší úrovně. Hrála Věřinu tetu (Kantor Ideál), Dynybylovou (Okénko), matku Madly (Madla z cihelny), Janatovou (Její lékař), paní Peštovou (Velbloud uchem jehly), hospodyni Amálku (Falešná kočička), babičku Lepařovou (Lízino štěstí), hospodyni Otýlii (Dívka v modrém), matku Kalinovou (Dědečkem proti své vůli) či hospodyni (Nebe a dudy).

Dodnes je nerozlučně spjata s hercem Theodorem Pištěkem, se kterým nejčastěji vytvářela manželské páry (často se diváci omylem domnívali, že jsou manželé i ve skutečnosti) v komediích Strýček z Ameriky (1933), Matka Kráčmerka (1934), Dokud máš maminku (1934), Studentská máma (1935), Jedna z milionu (1935), Barbora řádí (1935), První políbení (1935), Otec Kondelík a ženich Vejvara (1937), Kariéra matky Lízalky (1937), Vdovička spadlá s nebe (1937), Klapzubova XI. (1938), Cech panen kutnohorských (1938) aj.

Pouze výjimečně ji filmové umění dokázalo nabídnou velkou dramatickou a zápornou roli. Sehrála tak např. majitelku nevěstince v Tonce Šibenici (1930) režiséra Karla Antona, poněmčenou Mastílkovou v Innemannově Fidlovačce (1931), panovačnou majitelku domu Annu Faktorovou v Poláčkově Domě na předměstí (1933) a starou vdovu Šustrovou ve Fričově dramatu U snědeného krámu (1933), která zapříčiní se svou dcerou (Ela Poznerová) smrt kupce Žemly (František Smolík).

Byla také častým hostem před rozhlasovým mikrofonem. V roce 1946 byla společně s Theodorem Pištěkem vyznamenána jako Průkopnice českého filmu. Po druhé světové válce se již výrazněji ve veřejném životě neexponovala. Antonie Nedošinská zemřela 17. července 1950 v Poděbradech, kam se jezdila léčit s nemocným srdcem, ve věku šedesáti pěti let. Autor: Jaroslav Lopour

© Jaroslav Lopour 2006 – 2016